Text: Markéta Fialová Lesse
Jdeš po cestách
snad tisíc mají konců
z některé se ďábel směje
z jiné cítíš beznaděje
Otevři dveře
a další k tobě mluví svojí vlastní řečí
beze slov
ti ukazuje jednu cestu do bezpečí
Pak uvidíš vzpomínky
jako vlasy rozlítaný
rozpuštěný ve větru
sny jsou hosti nevítaný
Tak pojď, tak pojď
tak pojď, tak pojď
tak pojď, pojď
do květu lotosu
Jdeš po cestách
snad tisíc mají konců
z některé se ďábel směje
z jiné cítíš beznaděje
Otevři dveře
a další k tobě mluví svojí vlastní řečí
beze slov
ti ukazuje jednu cestu do bezpečí